Jak Kurz vznikl
Kurz zázraků vznikl náhlým rozhodnutím dvou lidí spolupracovat na dosažení společného cíle. Jmenovali se Helena Schucmanová a William Thetford a byli to profesoři psychologie na Lékařské fakultě Kolumbijské univerzity v New Yorku. Nezáleží však na tom, čím byli, ale na jejich příběhu, který ukazuje, že s Bohem je všechno možné. Ani jeden z nich nebyl duchovního založení. Jejich vzájemný vztah byl složitý, často napjatý a oba usilovali o osobní a odborné uznání a postavení. Obecně řečeno, oběma značně záleželo na hodnotách tohoto světa. Jejich život byl stěží v souladu s tím, co Kurz prosazuje. Helena, která materiál „přijímala“, o sobě říká:
Jako psycholožka, učitelka, konzervativní co do teorie a ateistka přesvědčením jsem pracovala v prestižním a vysoce akademickém prostředí. Pak se najednou stalo něco, co uvedlo do pohybu řetěz událostí, které bych nikdy nemohla předpovědět. Vedoucí naší katedry nečekaně oznámil, že už je unaven z pocitů zloby a agrese, které jsou odrazem našich postojů, a prohlásil, že „musí existovat jiná cesta“. Jako by to přišlo v ten pravý čas, souhlasila jsem s tím, že mu ji pomohu nalézt. Je zřejmé, že tou jinou cestou je tento Kurz.
Přestože jejich předsevzetí bylo opravdové, setkali se na počátku své společné práce s velkými těžkostmi. Poskytli však Duchu svatému „trochu ochoty“, která, jak Kurz sám opětovně zdůrazňuje, stačí k tomu, aby Duch svatý mohl použít jakoukoli situaci ke Svým účelům a poskytnout jí Svou moc.
Pokračujme ale v Helenině popisu:
Vlastnímu psaní předcházely tři neuvěřitelné měsíce, během nichž Bill navrhl, abych zapisovala vysoce symbolické sny a podivné obrazy, které se mi začaly vybavovat. Ačkoli jsem si v té době již zvykla na neočekávané, byla jsem velmi překvapená, když jsem začala psát: „Toto je kurz zázraků“. Takové bylo mé seznámení s Hlasem. Nevydával zvuk, ale zdálo se, že mi v mém nitru rychle diktuje věty, které jsem těsnopisem zapisovala do poznámkového bloku. Psaní nebylo nikdy automatické. Mohla jsem je kdykoli přerušit a později znovu navázat. I přesto, že mě psaní velmi znepokojovalo, nikdy mě vážně nenapadlo přestat. Zdálo se mi, že plním zvláštní poslání, a že jsem kdysi kdesi souhlasila, že je vykonám. Představovalo Billovu a mou spolupráci na společném úkolu a jsem přesvědčena, že značná část jeho významu spočívá právě v tom. Zapisovala jsem to, co mi Hlas „říkal“, a druhý den jsem to Billovi četla a on to podle mých zápisků přepisoval na stroji. Myslím, že i on měl svoji zvláštní úlohu. Bez jeho povzbuzování a podpory bych nikdy nebyla schopna tu svou splnit. Celý proces trval přibližně sedm let. Nejdříve vznikl Text, po něm Praktická cvičení pro studenty a nakonec Příručka pro učitele. V zapsaném materiálu bylo provedeno pouze několik menších změn. Do Textu byly vloženy názvy jednotlivých kapitol a podkapitol a vynechali jsme osobní odkazy, které jsme obdrželi na začátku spolupráce. Jinak je celý materiál v podstatě beze změn.
Jména těch, kteří se podíleli na zapisování Kurzu, nejsou uvedena na titulní straně, neboť Kurz může a měl by zůstat Kurzem sám o sobě. Jeho účelem není stát se základem dalšího kultu. Jediným jeho účelem je umožnit některým lidem nalézt svého Vnitřního Učitele.
Tato předmluva byla napsána v roce 1977 jako odpověď na četné žádosti o stručný úvod ke Kurzu zázraků. Autorem prvních dvou částí – „Jak Kurz vznikl“ a „Co je Kurz“ – je sama Helena Schucmanová. Třetí část – „Co Kurz říká“ – byla napsána pomocí procesu vnitřního diktování popsaným v předmluvě.